Jdi na obsah Jdi na menu
 


Michail Sergejevič Gorbačov (někdy nesprávně Gorbačev), rusky zvuk Михаи́л Серге́евич Горбачёв, (* 2. března 1931 Privolnoje, Stavropolský kraj), byl vůdcem Sovětského svazu v letech 19851991. Pokoušel se o změny, které by vedly k ukončení studené války, ale které vedly i ke konci vlády Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) a k rozpadu sovětského impéria. V roce 1990 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Mládí a politická kariéra

Michail Gorbačov se narodil ve vesnici Privolnoje poblíž Stavropolu. Studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kde potkal svou budoucí ženu Raisu. Oženil se s ní v září 1953 a po Michailově promoci roku 1955 se přestěhovali zpět ke Stavropolu v jižním Rusku.

Gorbačov vstoupil do KSSS roku 1952 ve věku 21 let. Roku 1966, v 35 letech, dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom. Jeho kariéra byla strmá a už roku 1970 se stal prvním náměstkem pro zemědělství a následujícího roku členem Ústředního výboru KSSS. Roku 1972 vedl sovětskou delegaci do Belgie a o dva roky později, v roce 1974, se stal poslancem Nejvyššího Sovětu, a předsedou Komise pro záležitosti mládeže. Dne 27. listopadu 1979 byl zvolen kandidátem Politbyra ÚV KSSS a 21. října 1980 pak řádným členem Politbyra.

Jeho pozice v nové KSSS mu přinesla více příležitostí cestovat do ciziny, což ovlivnilo jeho politické i sociální názory jako budoucí hlavy státu. Roku 1975 vedl delegaci do Západního Německa, roku 1983 do Kanady a roku 1984 do Velké Británie, kde se setkal s Margaret Thatcherovou.

[editovat] Generálním tajemníkem KSSS

Po smrti Černěnka byl Gorbačov 11. března 1985 v 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil po VŘSR.

Jako de facto vládce SSSR, se pokusil reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi tzv. glasnosť („otevřenost“), perestrojka („přestavba“), a uskorenije („zrychlení“ ekonomického vývoje).

[editovat] Reformy

Gorbačov v diskuzi mezi čtyřma očima s americkým prezidentem Ronaldem Reganem.
Gorbačov v diskuzi mezi čtyřma očima s americkým prezidentem Ronaldem Reganem.

Gorbačov zavedl ekonomické reformy, které — jak doufal — měly zvýšit životní úroveň a produktivitu práce, jako část svého přestavbového programu. Mnohé z jeho reforem byly negativně vnímány i vládnoucími špičkami.

Zákon o družstvech z května 1987 byl asi nejradikálnější ekonomickou reformou začátku Gorbačovovy éry. Poprvé od dob Leninovy Nové ekonomické politiky, zákon umožňoval soukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě a zahraničním obchodu. Zákon původně zaváděl vysoké daně a zaměstanecké omezení, ale později byl upraven, aby úplně nezahubil aktivitu soukromého sektoru. Díky tomu se staly družstevní restaurace, obchody a manufaktury součástí sovětské scény.

Gorbačovovo zavedení glasnosti dalo lidem větší svobodu slova, což byla zásadní změna v systému, v němž kontrola projevu a hlavně kritiky režimu byla jednou z hlavních zbraní mocenského aparátu. Tisk byl méně kontrolován, a tisíce politických vězňů a disidentů byly propuštěny. Gorbačovovým cílem při zavedení glasnosti bylo především uplatnit nátlak na konzervativní síly v KSSS, které odmítaly jeho politiku hospodářských reforem, a také doufal, že díky novému přístupu k otevřenosti, komunikaci a spolurozhodování obyvatelé sovětského svazu podpoří jeho reformní kroky.

Od ledna 1987 požadoval Gorbačov zavedení některých demokratických prvků, jako např. volby z více kandidátů. V červnu 1988 se na XIX. sjezdu KSSS zasadil o radikální změny ke snížení kontroly strany nad státními orgány. V prosinci 1988 schválil Nejvyšší sovět zřízení Sjezdu lidových zástupců jakožto nového legislativního orgánu. První volby proběhly v celém SSSR v březnu a dubnu 1989 a 15. března, 1990 byl Gorbačov zvolen prvním Prezidentem SSSR.


V mezinárodní oblasti Gorbařov usiloval o zlepšení vztahů a obchod se Západem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou - která kdysi poznamenala: „Mám ráda pana Gorbačova - můžeme spolu děla byznys“; západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem, a s prezidentem USA Ronaldem Reganem. 11. října 1986 se Gorbačov a Reagan setkali v islandském Reykjaviku, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Toto jednání vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987. V únoru 1988, Gorbačov oznámil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, které skončilo již v následujícím roce.

V roce 1988 také oznámil, že Sovětský svaz opouští Brežněvovu doktrínu a umožňuje zemím východní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách, což se ukázalo být nejvýznamnějším rozhodnutím Gorbačovovy reformy zahraniční politiky (mluvčí ministerstva zahraničí Gennadij Gerasimov tento nový postoj žertem nazval Sinatrova doktrína podle podle populární písně tohoto zpěváka nazvané „My Way“). Konec Brežněvy doktríny vedl k sérii politických převratů ve východní Evropě v průběhu roku 1989, v nichž skončily vlády komunistických stran. S výjimkou Rumunska proběhly tyto demokratické revoluce pokojně. Ztráta sovětské hegemonie nad východní Evropou účinně ukončila studenou válku, za což dostal Gorbačov 15. října 1990 Nobelovu cenu za mír

[editovat] Puč a kolaps SSSR

Přes pokusy o ozdravení Sovětského socialismu demokratizace SSSR a Východní Evropy oslabila moc KSSS i Gorbačova samotného. Gorbačovovo uvolnění cenzury a pokusy o větší politickou otevřenost měly za neočekávaný důsledek znovuprobuzení dlouho potlačovaného nacionalismu a protiruských nálad v Sovětských republikách. Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které Sovětský svaz anektoval v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších Sovětských republikách: Gruzii, Ukrajině, Arménii a Ázerbájdžánu. Gorbačov nechtěně uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu.

Gorbačovov reagoval tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavně středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastní prosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezident Ruské republiky Boris Jelcin, byli stéle více přesvědčeni, že transformace na tržní ekonomiku je příliš rychlá. Byli by rádi obětovali SSSR, pokud by to pomohlo jejich zájmům.



Naproti tomu vlažný přístup reformátorů k nové dohodě, konzervativci, stále silní v CPSU a vojenském vedení, byli proti čemukoliv co by mohlo vést k rozpadu Sovětské vlasti. V předvečer podepsání dohody, konzervativci zasáhli.

Konzervatici v Sovětských nejvyšších sférách vyvolali Srpnový puč (1991), jako pokus o odstranění Gorbačova od moci a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Během této doby Gorbačov strávil tři dny(19.-21. srpna) v domácím vězení v dače, než byl osvobozen a vrátil se k moci. Avšak po svém návratu zjistil, že ani unie ani ruské vládní síly neposlouchají jeho, jako spíš Jelcina. Gorbačov vyhodil z politbyra množství osob a některé z nich nechal i zavřít. Mezi těmito uvězněnými byl i „Gang osmi“, který vedl neúspěšný puč.

Gorbačov se snažil udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetí leninismu. Stále však již pokračující opěvování Lenina, obdivování švédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států však vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Ale když byla KSSS po srpnovém puči zakázaná, Gorbačov zůstal fakticky bez vlivu na ozbrojené složky. Nakonec Jelcin vyhrál také příslibem více peněz. Gorbačov rezignoval z funkce prezidenta 25. prosince 1991. SSSR zanikl oficálně k 31. prosinci téhož roku

Gorbačov je relativně dobře zapsán na Západě, jako ten, za jehož panování skončila studená válka. Ale v Rusku je jeho kredit velice nízký, protože přinesl rozpad impéria a je obviňován z následné bídy. Výzkumy ukazují, že většina Rusů je potěšena jednotlivými výsledky přestavby, Gorbačovova díla.

[editovat] Politická aktivita po odstoupení

Gorbačov založil roku 1992 Gorbačovovu nadaci. Roku 1993, také založil Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorů Earth Charter. Také se stal členem Club of Rome.

V roce 1996, se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale dostal pouhé 1 procento hlasů.

Roku 1997, Gorbačov vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archívy přestavby.

26. prosince 2001 založil Sociálně Democratickou stranu Ruska— která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran. Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003) ve volební kampani.

Počátkem roku 2004, se Gorbačov stává značkou slavného portského vína, po vodce firma uvedla značku na etiketách dalších nápojů, aby se přiživila na jeho slávě. Dnes již tuto značku nepoužívá.

V červnu 2004 Gorbačov zastupoval Rusko na pohřbu Ronalda Regana.

V září 2004 po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci prezident Vladimír Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálních guvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislaturu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, jako krok zpět od demokracie.

Roku 2005 byl Gorbačov oceněn cenou Point Alpha za zásluhy na sjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Kholem a bývalým americkým prezidentem Bushem. Také mu byl udělen čestný doktorát Münsterské univerzity.

[editovat] Zajímavosti

Na západě byl Gorbačov známý jako „Gorby“, možná i proto, že byl méně asketický než jeho předchůdci. Dokonce vypukla „Gorbymánie“, lidé ho totiž přímo milovali, protože přinášel mír a uvolnění poměrů v SSSR.

Roku 1987, Gorbačov uznal, že na jeho liberální politice 'glasnosti' a přestavbě měl vliv Dubčekův "socialismus s lidskou tváří." Když se jej ptali na rozdíl mezi Pražským jarem a jeho reformami, odpověděl: „Devatenáct let.“

Roku 1989, na oficiální návštěvě Číny během demonstrací na Náměstí nebeského klidu, krátce před obnovením trestu smrti v Pekingu, se Gorbačova ptali na jeho názor na velkou čínskou zeď: „Je to krásné dílo“, odpověděl, „ale je pořád mnoho zdí mezi lidmi“. Novinář se ho zeptal, „chtěl byste aby zbořili Berlínskou zeď?“ Gorbačov odpověděl vážně: „Proč ne?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář