Josif Vissarionovič Stalin se narodil 21.prosince 1878 v gruzínském Gori v rodině zkrachovalého ševce. Stalin se vlastním jménem jmenoval Džugašvili až později v roce 1912 začal používat jméno Stalin.

Stalinův otec byl surovec a alkoholik s malého Josifa často bil. Když bylo Stalinovi jedenáct let zemřel jeho otec při hospodské rvačce.

V deseti letech (1888) nastoupil Stalin do církevní školy v Gori a dokončil ji o šest let později v roce 1894. Ihned poté Stalin vstoupil teologického semináře v Tbilisi kde také dostal přezdívku Koba (podle legendárního gruzínského bandity a buřiče).

V tomto semináři získal Stalin nenávist k autoritám díky výuce pravoslavných kněží, kteří často hlásali to co se jim právě nejvíc hodilo. Právě v tomto semináři se Stalin poprvé setkal s Marxovými myšlenkami a roku 1898 se zapojil do tajného proticarského skupenství. V následujícím roce byl Stalin ze semináře vyloučen za šíření podvratných, tj. marxistických myšlenek.

Ze Stalina se stal profesionální revolucionář. Jako agitátor putoval napříč kavkazskými zeměmi kde šířil levicové myšlenky a organizoval stávky. Stalin byl revolucionář praktik a tím se velmi lišil od teoretiků např. V.I.Lenina.

Ve dvaceti osmi letech se Stalin oženil s dcerou kamaráda ze školy, které bylo teprve šestnáct Jekatěrina Svanidze. Oženil se protožes ním čekala dítě. Stalinovi se narodil první syn Jakov. 1908 Jekatěrina zemřela na tuberkulózu.

Stalin revolucionář
V roce 1901 byl Josif Vissarionovič Stalin poprvé zatčen zato, že organizoval májový pochod v Tbilisi, což byla rozsáhlá demonstrace dělníků. Trestem mu byla deportace na Sibiř, brzy se mu ale podařilo utéci zpátky do Gruzie.

V roce 1903 se ruská sociální demokracie rozdělila na dvě části. První část si říkali bolševici a druhá menševici. Bolševiky vedl Vladimír Iljič Lenin a Stalin se přiklonil na jeho stranu.

Roku 1908 byl Stalin za „nelegální proticarské aktivity“ znovu zatčen a opět se mu podařilo uprchnout. V roce 1912 byl Stalin na „pražské konferenci“ zvolen do vedení nově vzniklé bolševické strany, která se osamostatnila ze sociální demokracie. Zároveň se Stalin stal šéfredaktorem deníku Pravda. Od té doby si Džugašvili začal říkal Stalin.

Roku 1913 byl Stalin opět zatčen a deportován na Sibiř. Vrátil se až za čtyři roky v roce 1917 po abdikaci posledního ruského cara Mikuláše II.

Roku 1917 proběhla v Rusku revoluce, jíž se Stalin zúčastnil pouze v Leninově stínu. Po Velké říjnové revoluci Stalin působil v několika pozicích lidového komisaře (ministra) a v roce 1922 byl Stalin za Leninovy podpory zvolen do funkce generálního tajemníka ústředního výboru komunistické strany.

Ve svých čtyřiceti letech se Stalin znovu oženil. Tentokráte s o dvacet let mladší Naděždou Allijujevou, která však v roce 1932 tragicky zemřela. Z tohoto manželství měl Stalin dvě děti, syna a dceru. Jeho syn se stal důstojníkem sovětského letectva, který ale neunesl slávu svého otce a jak se na něj ostatní důstojnici dívali. Stal se alkoholikem a 1962 zemřel. Dcera Světlana byla Stalinovi nejbližší osobou a jedině ona s ním dokázala vydržet. Čtyři roky po Stalinově smrti Světlana emigrovala v roce 1957 do Spojených států.

Lenin nejprve Stalina silně prosazoval a viděl v něm schopného politika. Postupně ale rozpoznal i jeho temné stránky a ve své politické závěti dokonce varoval před vložením moci do Stalinových rukou. Lenin však ke konci svého života trpěl demencí, Stalin toho dokázal dobře využít k tomu aby mu Leninovy poslední názory na něj neublížily. Po Leninově smrti v roce 1924 se Josif Vissarionovič Stalin stal prvním mužem komunistické strany. Během následujících čtyřech let 1924-28 se Stalin zbavil všech svým politických odpůrců a na důležitá místa prosadil své příznivce.

Po upevnění své moci se Stalin pustil do velkých změn v Rusku. Chtěl dohnat v rozvoji západní Evropu a vyhlásil „první pětiletku“. Stalin bezohledně prosazoval velkorysé plány vybudování průmyslových center. V roce 1927 byla zahájena industrializace a v roce 1928 pak kolektivizace. V rámci tohoto programu byla vyvlastněna půda „kulakům“, soukromé vlastnictví bylo prakticky zrušeno, vše bylo řízeno centrálně. Vznikaly kolektivní zemědělské organizace, tzv. kolchozy. Za kulaky byli označování statkáři, kteří vlastnili půdu, ale také ti, kdo byli proti kolektivizaci.

Na konci první pětiletky nastal hladomor označovaný za plánovaný neboť Stalin všechnu úrodu odvážel do měst a rozprodal do zahraničí a tím získal finanční prostředky na industrializaci. Za jakékoli nedovolené nakládání s potravinami hrozila lidem okamžitá poprava. Po Stalinově smrti bylo zveřejněno, že v tomto období zemřelo v kulacích, na popravišti či hladomorem více jak 10 miliónů lidí (to je více než v první světové válce).

Komunističtí funkcionáři na XVII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu vyslovili podporu umírněné politice. Stalin to však pochopil jako osobní ohrožení a rozpoutal vnitrostranické čistky – tzv. moskevské procesy. Kromě politiků v nich bylo odsouzeno k smrti také mnoho důstojníků Rudé armády. To zapříčinilo, že na začátku druhé světové války neměli Rusové téměř žádné zkušené velitele.

Druhá světová válka
Stalin se snažil vždy prolomit mezinárodní izolaci Sovětského svazu. Nejprve se snažil spolupracovat s Německem, pak se spojil se západními mocnostmi (politika kolektivní bezpečnosti), ale koncem 30.let jednal opět Stalin s Hitlerem a uzavřel v srpnu 1939 smlouvu o neútoční. Mimo jiné smlouva obsahovala tajnou část v níž si Německo a Rusko rozdělily sféry svého vlivu. Na základě této smlouvy když Hitler začal válku s Polskem Stalin vtrhnul do Polska z druhé strany a tuto zemi se německo a Rusko rozdělily. Stalin také zabral část pobaltských zemí a zaútočil na Finsko které po velkých ztrátách dobyl. Zde se poprvé projevila absolutní nepřipravenost Ruska vést válku.

Hitler dne 22.června 1941 porušil smlouvu se Stalinem a zaútočil na Sovětský svaz (Operace Barbarossa). Ruská armáda byla dokonale překvapena a Stalin také. Němci rychle postupovali a získali přes tři milióny válečných zajatců. Po prvotním váháním se Stalin rozhoupal k činům a sám se postavil do vedení Ruské armády, která díky dřívějším čistkám neměla prakticky žádné velitele a ti co tam zůstali neměli žádné zkušenosti.

Stalin si dokázal postupně zvýšit důvěru obyvatelstva, kterou předtím ztratil a postupně se Rusové semkli a podařilo se jim Hitlerův postup zastavit a postupně Hitlera zahnali zpět až do Berlína. Toto období bylo nazváno Velkou vlasteneckou válkou. Stalin si postupně vybudoval obrovský kult osobnosti.

Po skončení války Stalin neustále upevňoval svou moc. V Rusku se rozjela další vlna čistek a Gulagy se znovu naplnily. Na Stalina silně zapůsobilo sesazení Churchila z postu ministerského předsedy těšně před koncem války a za žádných okolností nechtěl sdílet jeho osud. Stalin si po porážce nacistů našel nového třídního nepřítele – kapitalismus. Začala studená válka. Ve všech východních zemích pod vlivem Sovětského svazu byl nastolen komunismus a představitelé těchto zemí byli podřízení vedení Moskvy. Byla vybudována Železná opona.

Stalin zemřel 5.3.1953 na krvácení do mozku. Několik let bylo jeho tělo vystaveno v mauzoleu V.I.Lenina, ale po zveřejnění jeho zločinů v roce 1961 bylo odtud odstraněno. Těsně před smrtí Josif Vissarionovič Stalin plánoval další politickou čistku. Za Stalinova neomezeného vládnutí zemřelo na následky válek, hladomorů atd. v Sovětském svazu na 40 miliónů lidí.