Stalinismus byla politická teorie a praxe spjatá s J. V. Stalinem. Teorie stalinismu byla pokračování leninismu doplněná o koncepci budování socialismu v jedné zemi.

Během 30. let proběhla kolektivizace zemědělství a industrializace. Dále Stalin a jeho spolupracovníci vytvořili systém, ve kterém byla veškerá moc soustředěna v rukou vedení Komunistické strany Sovětského svazu a tajné policie. Zastánci odlišných politických koncepcí v komunistické straně (např. Trockij, Bucharin, Kameněv, Zinověv) byli fyzicky zlikvidováni. Mimostranická opozice byla zcela eliminována (její členové popraveni nebo umístěni do gulagů).

Po druhé světové válce se stalinismus rozšířil i do dalších zemí za tzv. železnou oponou, měl velký vliv i v komunistických stranách některých západoevropských zemí.

Po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a odsouzením kultu osobnosti začal proces destalinizace. V roce 1964 byl však zastaven, (Chruščova vystřídal Brežněv). Stalinský model socialismu pak v SSSR přežíval v trochu liberálnější formě (perestrojka) až do rozpadu SSSR v roce 1990.

Stalinismus jako teorie je negace negace starého utopického a rovnostářského socialismu a komunismu s příměsí dogmatismu pravoslavné církve, jako praxe je to politický bonapartismus občas přerůstající ve fašismus, ačkoliv se halí do humanistického hávu. Je to přechodný jev, který může vzniknout pouze v zaostalých zemích a na přechodnou dobu, než revoluce zvítězí ve vyspělých a tradičně demokratických zemích. Není tedy perspektivou dlouhodobého vývoje